Povídání o navigaci

Kniha "Povídání o navigaci" z pera polského námořního kapitána a známého spisovatele marinistické literatury Józefa Gawłowicze vyšla v originále již ve 3 vydáních a všechna jsou již rozebrána
Tuto neobvyklou navigační příručku přeložil český mořeplavec Jindřich Kuchejda, který
z ní čerpal během pětileté plavby kolem světa trasou Magellana na palubě historické plachetnice Victoria (1999- 2004).
Knihu pod názvem Povídání o navigaci vydává nakladatelství Liberabooks.
Slavnostní křest proběhl 12. prosince 2009 v Praze.

Autor knihy, kapitán mezinárodních obchodních flotil, pedagog a spisovatel Józef Gawłowicz (* 7. 4. 1942 v Rudě ve Slezsku) patří k nestorům polského námořnictva. Studoval na Státní námořní akademii v Gdyni a Štětínské námořní akademii, kde dosáhl nejvyšší hodnosti v roce 1976. Tehdy měl již za sebou tisíce námořních mil pod nejrůznějšími světovými vlajkami. Práci na polských zaoceánských lodích se věnoval od roku 1962.
O dva roky později založil rodinu. Od té doby působil především ve Štětíně na městských školních plachetnicích. 1988-91 přednášel astronavigaci na Štětínské námořní akademii. Od 1992 se stal vedoucím kapitánem přístavní soustavy Štětín-Svinoústí, poté byl dva roky ředitelem Námořního Ústavu. V roce 1995 se vrátil na moře, aby se v letech 2007/2008 vrátil do ředitelské funkce.
V současnosti se věnuje propagaci Štětínské námořní akademie, ale také organizování kulturních akcí a hlídání své malé vnučky. Je vlastníkem unikátní sbírky starožitných předmětů a kuriozit ze všech koutů planety, především však z Afriky a Asie. Spolupracuje se Štětínským námořním muzeem, spolupořádá nejrůznější výstavy a příležitostně se angažuje v politice. Z období kuřácké vášně mu zůstala záliba ve sbírání dýmek.
Jeho literární dráha začala povídkami, které otiskl Námořní týdeník v roce 1962. Následně publikuje v Politechniku a pod různými pseudonymy v pařížském exilovém časopise Kultura, pro nějž pracoval i jako kurýr (1963- 1989), neboť měl možnost po moři provézt Kulturu z Francie do socialistického Polska. V sedmdesátých letech pravidelně píše pro časopis Przekrój.
Odborné navigační publikace (Navigace včera a dnes, Astronavigace I-III, Náčrty radarů, Poradce vedoucího praktických cvičení z navigace) jdou ruku v ruce s jeho tvorbou uměleckou, kde se literatura a navigační praxe prolínají v jedno. V jeho bibliografii převládá krátká próza, v níž popisuje své bohaté zážitky z cest, jmenujme např. Africké avantýry, Neptunovy avantýry, Byl jsem Giedroyćovým kurýrem, Geiša z Ósaky nebo Bílá fregata.
Za Povídání o navigaci (Opowieści nawigacyjne) obdržel v roce 1988 Cenu Josepha Conrada. Tato kniha pojednává o historii nautiky a astronavigace. Navigátorům přinese spoustu zajímavostí z oboru, zatímco amatéry, snílky a romantiky autor populární formou zasvěcuje do krásy navigace, která je vědou i uměním zároveň. V knize se vypráví o navigačních vynálezech od Jakubovy hole až k současným výdobytkům moderní techniky. Principy astronavigace jsou tu popsány jednoduše, aby kniha mohla sloužit jako učební pomůcka. Až na několik odborných částí se dá číst jako beletrie. K jejímu pochopení nedílně pomáhá množství grafů, náčrtů a fotografií.

Na výtvarné stránce českého vydání se podílel Ivan Orel, autor obsáhlého
cestopisu Idioti na plavbě kolem světa.

Překladatel do češtiny Jindřich Kuchejda (*29. 01. 1964 v Třinci) knihu v polském jazyce studoval během pětileté plavby kolem světa na dřevěné replice karaky Victoria. Tuto plachetnici pod vedením zkušeného stavitele a jachtaře Rudolfa Krautschneidera stavěl společně s partou „Idiotů“. Stavba se částečně konala i v polském přístavu Kołobrzeg. Loď pak dopravili po vodě do Ústí nad Labem. Dokončovací práce probíhaly již opět v Polsku. Během pětileté stavby Jindřich Kuchejda začal polštinu používat častěji než rodné nářečí.
Původně vyučený zámečník na hornickém učilišti po revoluci využil možnosti pracovat v cizině. Od mládí si udržoval hladinu adrenalinu v krvi nejrůznějšími sporty, jak ve vzduchu, tak na zemi. Dodnes rád přijímá pracovní nabídky na výškových stavbách. Svou jachtařskou dráhu zahájil na palubě čerstvě dostavěné plachetnice. Když se po několika měsících nečekaně stal kapitánem Victorie v její první a největší plavbě, musel si vzdělání během plavby doplňovat samostudiem. Tehdy se mu Gawłowiczowa příručka stala oblíbenou četbou. Během plavby si utvořil kladný vztah k trefným námořnickým písním, zvaným shanties. Nyní externě působí v první české hudební skupině, která se specializuje na tento repertoár.

Jelikož je Povídání o navigaci knihou, která na našem trhu dosud chyběla, autor ji opatřil úvodem pro českého čtenáře, v němž podtrhuje fakt, že polské námořní školy navštěvují čeští studenti a české lodě často vyplouvají z polských přístavů. V přeneseném významu pak může tato kniha být „dýmkou míru“ mezi dvěma slovanskými národy, které milují moře a chtějí skrze něj poznávat život a zažívat dobrodružství, nebo pro ty, co chtějí na
zahraničních zaoceánských lodích získat dobře placenou obživu.